Do Ústí n. L. Hl. n.

Nemohl jsem se přimět k zastavení. Moje tělo ji bezvládně následovalo, neschopno vlastních rozhodnutí. Byla anděl chodící volně mezi obyčejnými lidmi, kteří jako by nic netušili. Jako by samo Slunce chtělo svítit více na její zářivé vlasy než na cokoli v okolí. Pořád jsem měl nejmíň pět minut než její vlak odjede. Stále mi zbýval čas se rozhodnout, jestli do něj nastoupím též. Ale nebylo to žádné rozhodnutí, nemohl jsem se přimět k zastavení, musel jsem nastoupit na vlak. Na vlak do Ústí nad Labem.